...tlukot srdce. slabý dech. napětí a čekání, beznaděj a snaha oddálit, co přichází. úplněk měsíce uzavírá fázi. horké slzy. umřela. máma umřela. běžím k ní, pláču a naposledy hladím havraní vlasy. přichází klid, dlouhé prázdno, týdny a měsíce hledání. \"Mami, kde jsi? Kudy mám jít? Kdo jsem?\" odpoví ledová voda severského potoka, přes nějž bosa brodím, i láva, jenž třetí rok chladne a stále ještě je horká. \"Jsem ve větru a sněhu dítě, jsem v dešti i oceánu.\" žiji. moje máma žije. uvnitř mě. uvnitř každého člověka na Zemi. žije jako nositelka života.

...planeta pluje a otáčí se vesmírem, měsíc střídá měsíc, rok za rokem, přílivové vlny se mění ve vlny odlivu, aby mohl přijít nový příliv. lidé se rodí a umírají. bolest střídá naděje. pohřeb je rituálem přechodu k novému zrodu. 12 podpor síně jako 12 měsíců v roce, fyzické opory u země mohutné jako kmeny stromů se stoupající výškou zeštíhlují, přesahují pavučinu konstrukce střechy a měkce pronikají do nehmotného prostoru ducha. střecha a stěny ze skla jsou zastíněny do hlubiny tmy nebo odkryty do lehkosti světla v sekvencích podle citu truchlících.

...odcházím jiná, začínám novou etapu bytí. 

...Heart beat. Weak breathing. Being under stress and waiting, being hopeless, trying to divert what is coming. Full moon closed up a phase. Hot tears. She is dead. Mom is dead. I`m running towards her, sobbing and patting her raven-black hair one last time. Tranquility arrives, emptiness, weeks and months of searching. \"Mom, where are you? Where should I go? Who am I?\" freezing water of stream I`m wading through will give me the answer, or lava that`s been cooling down for three years and is still hot. \"I`m in the wind and snow my baby, in the rain and in the ocean.\" I`m alive. My mom is alive. Inside me. Inside every single person on Earth. She lives as a bearer of live. 

... A planet drifts and rotates in space, month after month, year after year, tide changes into ebb, to let the new tide in. People are born and die. Hope overcomes pain. A funeral is a ritual leading to a new beginning. 12 columns of the chamber stand for 12 months of a year, the columns like tree trunks strong and wide at the base get slimmer towards the sky and protrude above the web-like construction of the roof gently penetrating the intangible spiritual space above. The glass roof and walls could be covered to invoke night or left open to the lightness of light in sequences according to the mood of the mourners. 

... I am leaving anew, starting a new phase of my existence.